se rolují, někde jen překládají či skládají do čtverce nebo trojúhelníka, aby se do nich vešlo co nejvíce náplně. Často se také zapékají nebo dusí. Pro domácí přípravu palačinek se vyplatí dodržovat tato 3 pravidla:
Nešetřit vejci, zato cukrem ano.
Dostatečný počet vajec zajistí kompaktní, tzv. dlouhé těsto. Palačinka se pak netrhá, nepřipaluje a dobře se obrací, nejlépe dortovým nožem. Šetříme naopak cukrem, aby se nám těsto nelepilo na pánev.
.Výběr vhodné nádoby.
Běžně se používají pánve s nepřilnavým povrchem, kde je můžeme připravit rovněž nasucho.Odborník ale nedá dopustit na litinu, která se jen lehce potře tukem. Čím víc tuku se použije, tím rychleji se přepaluje a palačinky jsou pak příliš mastné.
Správná teplota a čas.
Vymaštěná nádoba musí být předem dobře vyhřátá. Palačinka se však nesmí přesušit, aby se nelámala.
Zůstane-li nám několik hotových sladkých palačinek bez náplně, můžeme z nich připravit lahodný dort, protažený zakysanou smetanou nebo ochuceným tvarohem, zdobený ovocem a pak dobře vychlazený. Zbylé palačinky ze slaného těsta se zase mohou použít jako netradiční příloha. Stačí je jen lehce orestovat a podávat místo těstovin. Mohou se také nakrájet na široké nudle jako vložka do polévky, tu pak dáváme přímo do talíře, v polévce už se nevaří.
Od útlého dětství, narozeni v Praze, jsme používali název AMOLETA a to u nás v Čechách i na Moravě. Teprve na Slovensku, kam jsme se museli na 3 roky přestěhovat jsme se setkali s názvem PALAČINKA. Takže, pro mne je amoleta to, čemu se dnes říká „palačinka“. Pro dnešní „omeletu“ jsme používali název „vajíčková amoleta“.